Smetanovo kvarteto

Antonín Kohout *1919 †2013

Narodil se 12. 12. 1919 na v Lubné u Rakovníka rodině železničáře, a přitom nadšeného amatérského muzikanta. Jméno Kohout se mu stalo osudovým, jeho oba dědečkové se jmenovali stejně. A též porodní bába Kohoutová Antonie. Tatínek hrál na violoncello každou neděli, jak bylo v té době dobrým zvykem a setkával se svými přáteli v kvartetu. Malý Antonín chodil za odměnu na jejich zkoušky. I když původně měl hrát na housle, prosadil si nakonec u tatínka violoncello. Na své dětství vzpomíná s láskou i díky své mamince, která si stále zpívala. Již na hudební škole v Kolíně v roce 1930, hned jak zvládl základy hry, hned muzicíroval v prvním dětském kvartetu.

Na konzervatoři byl žákem prof. Bedřicha Jaroše člena Ondříčkova kvarteta v roce 1934 a následující rok přešel do třídy Karla Pravoslava Sádla, u kterého se školil již od gymnaziálních let. Konzervatoř absolvoval koncertem Antonína Dvořáka h moll. Během této doby hrál v kvartetech různého složení a za zmínku stojí jména houslisté Jiří Ptáčník, Otakar Šroubek, violista Vladimír Klár. Prostudovali Haydna, Mozarta, Beethovena, Kovařovice i Smetanu Z mého života.

04_Scan0055.jpgV roce 1940 Václav Talich přijal Kohouta do České filharmonie mezi takové dnes již legendární hudebníky jako houslisté Něměček, Štika, fagotista Bidlo, hobojista Děda, klarinetista Říha. Důležitým mezníkem bylo setkání na Konzervatoři s o rok mladším houslistou Václavem Neumannem. Tyto dvě silné osobnosti spojoval silný a jednotný zájem o kvarteto. V té době se posadil Václav Neumann na prim, jeho bratr k viole, Kohout k cellu a Josef Vlach na sekund. V roce 1941 v květnu se představili jako Smíchovské kvarteto v Nelahozevsi s Dvořákovým kvartetem Es Dur „Slovanským“.

Zkoušeli u Neumannů na Smíchově, kde měli velkou podporu a zázemí u tatínka ing. Neumanna a odborný dohled prof. Micky. V roce 1943 prof. Micka a K. P. Sádlo spolu s Kohoutem řešili nové obsazení tohoto souboru. 28. září vystoupili v Městské knihovně ve složení V. Neumann, Jar. Rybenský housle, Ant. Kohout cello, L. Kostecký viola.

04_Scan0058.jpgV téže roce 1943 se Antonín Kohout oženil se spolužačkou a klavíristkou Marií ze třídy prof. Raucha na Konzervatoři. Jeho děti se též věnují hudbě. Pravoslav narozen 1943 byl houslistou, absolvoval Moskevskou konzervatoř, po zranění ruky se nyní věnuje pedagogické činnosti. První dcera Milena narozena 1946, vystudovala medicínu, ale krátce po té tragicky zemřela v roce 1968. Druhá dcera Marie narozená1950 je po otci cellistka a působila v souboru Alma trio. Posléze učila na LŠU Voršilská a ZUŠ Komenského.

Následující léta 1946-52 studoval na Akademii i při činnosti kvarteta opět u K. P. Sádla.

05_Scan0002.jpgPo skončení války byly podmínky na práci nadějnější. Antonín se během těchto začátků naučil mimo jiné i jednu důležitou věc. Nenechat se zaskočit odchodem jakéhokoliv člena ze souboru a vymyslet adekvátní či ještě lepší možnost. A to se mu vyplatilo. Jeho sen o Smetanově kvartetu mu vydržel více než 40 let! Vždy si byl vědom, že obrovským přínosem pro kvarteto se stal příchod Jiřího Nováka. Avšak bez svých manažerských schopností a silné osobnosti udělat vše pro existenci kvarteta, by možná dnes nebylo o čem psát.

04_Scan0060.jpgMísto profesora na AMU přijal až pod podmínkou nabídky i pro ostatní členy kvarteta. Ta přišla v roce 1969. Jako pedagog na AMU velmi silně ovlivnil další vývoj českých smyčcových kvartet. Jeho třídou prošlo mnoho souborů, především kvartet. Velká část se udržela a jdou nyní svojí cestou. Kvarteto Panochovo, Martinů, Kociánovo, Wihanovo, Benewitz, Nostiz.

Co se týče způsobu přípravy v kvartetu, prostudoval celou partituru a tím byl schopen si zapamatovat i svůj part zpaměti. Kvarteto studovalo od roku 1948 v pražských Košířích v bytě Kohoutů velmi intenzivně od 9 do 13 hodin každý den. Zkoušeli velmi trpělivě intonaci, pomalým a precizním vylaďováním souzvuků. Přísným dodržováním dynamiky a s těmi nejjemnějšími nuancemi.

04_Scan0050.jpgDíky přátelství s pianistou Josefem Páleníčkem se dostal do kraje, který si zvolil pro čas relaxace a později studijním letním místem pro celé kvarteto. Lučany nad Nisou v Jizerských horách se staly také pro ostatní členy pravidelným letním pobytem, kde mohli být se svými rodinami a přitom denně zkoušet. V padesátých letech zakoupili chalupy, kde se museli věnovat i jiným činnostem než hrát na nástroje. Každý srpen se stal v Lučanech centrem četných hudebních a přátelských setkání, jež se pravidelně účastnili i významné osobnosti i z jiných oborů například rodina Jiřího Trnky nebo významného disidenta Mudr. Bedřicha Placáka. Měli tu chalupy i muzikanti Alexander Plocek houslista, Josef Paleníček pianista, Milan Kulhan hudební režizér, Vít Micka dirigent a jeho žena Mirka Kramperová pianistka, Jiří Pauer ředitel Národního divadla a šéf České Filharmonie, Mirko Škampa cellista a pedagog i mnoho dalších. Navštěvovali je studenti, lékaři, malíři, spisovatelé, též mnoho dalších zajímavých osobností té doby. Koncem léta se v Lučanech, na Malé Skále, v Tanvaldu a jinde uskutečnili pravidelné koncerty, které se stávaly generálkou na novou sezónu.

Nástroj, na který hrál Antonín Kohout, byl též zapůjčen v roce 1975 ze státní sbírky, pochází z dílny Giovanniho Grancini 1710 Milano.

Článek v časopisu Harmonie (PDF)


Všechny materiály jsou součástí osobní sbírky, kopírovat není dovoleno bez souhlasu.
Copyright (c) Dagmar Virtová