Smetanovo kvarteto

Historie

Počátky Smetanovců 1943-45

04_Scan0028.jpgU zrodu kvarteta, z kterého se vytvořilo slavné Smetanovo kvarteto stál Antonín Kohout. Důležitým mezníkem bylo setkání na Konzervatoři s o rok mladším houslistou Václavem Neumannem. Tyto dvě silné osobnosti spojoval silný a jednotný zájem hrát v kvartetu. Václav Neumann hrál prim, Josef Vlach sekund, Neumannův bratr violu, Kohout violoncello a v roce 1941 v květnu se představili jako Smíchovské kvarteto v Nelahozevsi s Dvořákovým kvartetem Es Dur zvaným ,,Slovanský“. Zkoušeli u Neumannů na Smíchově, kde měli velkou podporu a zázemí u tatínka ing. Neumanna a odborný dohled prof. Josefa Micky. V roce 1943 profesor Josef Micka a Karel Pravoslav Sádlo spolu s Kohoutem řešili nové obsazení tohoto souboru. 28. září vystoupili v Městské knihovně v novém složení Václav Neumann, Jaroslav Rybenský housle, Antonín Kohout violoncello a Lubomír Kostecký viola pod názvem Komorní sdružení konzervatoře hudby. Posléze vystupovali pod názvem Kvarteto české konzervatoře.

04_Scan0006.jpgPrvní koncert ve složení Jaroslav Rybenský, Lubomír Kostecký, Václav Neumann a Antonín Kohout se uskutečnil ve velkém sále Ústřední knihovny 6. 11. 1945. Na programu se uvádí smyčcová kvarteta Bedřicha Smetany a Vítězslava Nováka. Smetanovský program se stal synonymem jejich názvu. Další kontakty s jejich učiteli z Konzervatoře, především s K. P. Sádlem a Josefem Mickou měly velký význam pro jejich další vývoj. V roce 1946 se připravili na první svojí mezinárodní soutěž v Ženevě, kde interpretovali Ravela F dur, Dvořáka As dur a Beethovena op. 59 "Razumovský". Repertoár neměli sice moc ohraný, přesto se umístili se na třetím místě společně s Turinským kvartetem.

Během téhož roku (1946) se Václav Neumann rozhodl odejít z kvarteta a věnovat se dirigentství. Nastala otázka, kdo bude primáriem? Velkou touhou bylo získat koncertního mistra Českého komorního orchestru Jiřího Nováka, kterého si hýčkal Václav Talich pro sólovou kariéru. Jaroslav Rybenský po dohodě přešel k viole a uplatnil zde své kvality jako dosavadní primárius, což nebylo marné. Tak začala slavná éra Smetanovců. Novák byl výjimečný houslista, kvartetu přinesl virtuositu, obdivuhodný hudební instinkt a punc jedinečnosti. Lubomír Kostecký jako sekundista vedle Nováka neměl lehkou úlohu, ale nakonec musíme smeknout před jeho poctivostí a schopností se mu přizpůsobit. Kohout byl cellista pevného rytmu, kvalitního tónu a pro kvarteto neocenitelný manažer. Dokázal řešit racionálně nejednu překážku, která by mohla ohrozit činnost kvarteta.

04_Scan0011.jpgOd ledna 1947, kdy nastoupil Jiří Novák, začali studovat opětovně celý svůj dosavadní program, koncertů měli tento rok pouze sedm. Obdobná situace se opakovala o osm let později odchodem Jaroslava Rybenského a nástupem Dr. Milana Škampy. Opět pilně studovali novou i již nastudovanou literaturu v novém obsazení. V roce 1948 už měli rozsáhlý repertoár, zvýšil se i počet koncertů. Poprvé se účastnili festivalu Pražské jaro v roce 1949, kde uvedli oba Smetanovy kvartety a Schubertův Smrt a dívka. Od té doby u nich můžeme datovat hru zpaměti, která byla obdivuhodná a často diskutovaná až do dnešní doby.

Počet tuzemských koncertů stále rostl. První zahraniční zkušenost je čekala v Polsku. Zajímavé bylo i prostředí, ve kterém doma vystupovali. Tovární haly, nemocnice, armádní domy, učňům v ČKD a výchovné koncerty se staly příležitostí k usazení programu. Antonín Kohout tyto brigády sháněl a posléze mu byly nabízeny i tradiční koncertní sály po celé republice. Následovala první gramofonová nahrávka v rámci soutěže smyčcových kvartet v roce 1950.
Zajímavé je, že na prvním místě se umístilo dívčí smyčcové kvarteto z Moskvy a pak Smetanovci.

1951 se stali komorním souborem České filharmonie a tím byli aspoň trochu finančně zajištěni. Po určitých problémech byli zproštěni i povinnosti hře v orchestru a mohli se plně věnovat přípravě v kvartetu.

V roce 1952 se jejich počet koncertů zvýšil na 72 a kromě Maďarska se objevují ve vídeňském Musikvereinu , kde pro velký úspěch hráli velmi často a mnoho let. V této době se poznali s Franzem 05_Scan0004.jpgKonwitschnym u nás na Pražském jaru, který již přemýšlel o pozvání Smetanovců také do Lipska.
26. června se završilo i jejich vysokoškolské studium absolventskými koncerty. Jiří Novák Chačaturijanem, Lubomír Kostecký Čajkovským a Jaroslav Rybenský violovým Haendlem. Antonín Kohout v této době musel řešit mimo jiné i své zdravotní problémy a na pár měsíců byl i neschopen hrát. V následujících letech 1953-54 se rozšiřuje značně jejich kvartetní repertoár a zvyšuje se počet zahraničních koncertů až kolem sta ročně. Začíná se měnit poměr tuzemských koncertů vůči zahraničním.

Prázdninová příprava

Když byl ještě členem violista Jaroslav Rybenský (do roku 1956), trávili Smetanovci letní čas se svým profesorem Josefem Mickou v pronajatých chalupách. Zprvu v Podbořanském Rohozci v domě, kde se původně vyráběly rakve. Jedno léto měli dokonce možnost být během léta na zámku Hluboká nad Vltavou.

Ke konci padesátých let, kdy Antonín Kohout a Lubomír Kostecký měli již rodiny, byla jejich touha i nutnost prožít léto mimo Prahu dohromady s dětmi taková, že začali hledat místo, kde by se mohli zároveň s kvartetními kolegy připravovat na novou koncertní sezonu. Klavírista Josef Páleníček pozval Antonína Kohouta prvně do Lučan nad Nisou, tím vznikla myšlenka pořídit si zde vlastní chalupy.

Obydlí zde byla v padesátých letech hojně k dispozici, když je nuceně opustili sudečtí Němci. Hlavně o roubenky nebyl téměř zájem, stát je prodával skoro zadarmo. Ty, které se neprodaly, nechávali mnohdy úředníci rozjíždět buldozerem. Oblast Lučan mezi Smržovkou a Horním Maxovem tehdy okouzlila také významného houslistu a pedagoga Alexandra Plocka či výtvarníka Jiřího Trnku. Později se tu objevili jako chalupáři i pianistka Mirka Kramperová s manželem dirigentem Vítem Mickou.

Kohoutovi se nejdříve nastěhovali do jedné chalupy a posléze si vybrali protější „švýcarku“. U Nováků výběr chalupy nechal Jiří, tehdy ještě jako svobodný mládenec, na své matce. Ta si vybrala tři objekty a pak (bohužel) zvolila tu největší. Chalupa z roku 1876 byla původně řeznictví s krámem a udírnou. Stav většiny chalup vyžadoval okamžité opravy, především shnilých podlah a rozbitých střech, veškeré objekty totiž trápila vlhkost, červotoč i dřevomorka.

 U Kosteckých na opravách pracoval Lubomír jen za pomocí syna a řemeslníků, rád měl vše osobně pod kontrolou, což bylo ku prospěchu věci. U Jiřího se díky tehdejším řemeslníkům opravovalo hlavně stylem „Potěmkinovy vesnice“, nikdo na práce pečlivě nedohlížel.  Jiří Novák nebyl na tyto práce moc šikovný, ačkoliv byl z venkova. Pomáhal v dětství svým rodičům pouze okopávat brambory a trochu sekat trávu. Jeho otec ho totiž nikdy nenechal nic dělat, aby si nezranil ruce.

Když se v roce 1964 Jiří Novák ve čtyřiceti letech oženil, vztah s jeho matkou se změnil tak, že si musel nakonec v Lučanech nad Nisou pronajmout na léto pokoj v jiné chalupě. Díky tomu se mohla poměrně v klidu na jaře roku 1966 narodit jeho dcera Dagmar. Jiří kromě zkoušek kvarteta tehdy přes léto cvičil i houslový koncert B. Bartóka, který následně provedl s Českou filharmonií.

Milan Škampa přišel do Lučan nad Nisou až po roce 1957, kdy se stal violistou Smetanova kvarteta. Vybral s rodinou, na rozdíl od ostatních, zděný domek ve vedlejším Horním Maxově. Jeho bratr Violoncellista a pedagog Mirko si koupil roubenku v Lučanech, kterou vlastní dodnes.

Rodiny Smetanovců se do chalupaření v Jizerkách tak zamilovali, že dokonce Kohoutovi na pár měsíců nechali své děti přehlásit do tamní základní školy. Smetanovci si vyčlenili pro přípravu koncertní sezóny vždy celý srpen. Zkoušelo se od devíti do jedné.  Nejdříve byla zkušebna u Kohoutů, později se zkoušelo i u Kosteckých.

Poslední týden v srpnu si pravidelně svůj připravený repertoár ještě obehráli v lučanské Sokolovně, v kostele Nanebevzetí panny Marie a v tanvaldském kině. Zajímavostí byly koncerty na Malé Skále v Sokolovně spolu s vernisáží obrazů malíře Josefa Jíry, ten zde měl i svůj ateliér. Byl jeden z mnoha výtvarníků, který Smetanovce zachycoval na plátnech při zkouškách, nebo na koncertech v Jizerkách. Každoroční poslední letní koncert se konal již v Praze na Pražském hradě. Od šedesátých let Smetanovce čekalo pravidelně podzimní japonské turné, které trvalo někdy i čtvrt roku.  

Kolem roku 1963 violoncellista Kvarteta hl. města Prahy Zdeněk Koníček vlastnil v Jiřetíně pod Bukovou také chalupu, což je kousek od Lučan nad Nisou. V tomto čase byli spolu se Smetanovci ještě kamarádi, kteří spojovali práci se zábavou. Slavili s rodinami a přáteli za bujarého veselí tradiční „letní Silvestry“ v maskách. Naděžda Kostecká byla skvělá hostitelka a kuchařka. S Lubomírem dokázali vytvořit úžasnou pohodu pro hojný počet hostů různého vyznání i politických názorů. Marie Kohoutová zase uměla mimo jiné své vyhlášené buchty a sladké koláče.

Později se k této muzikantské rodině chalupářů přidal další významný člověk pro Smetanovce, zvukař Milan Kulhan. Ten dal podnět k tomu, že se v lučanském kostele natočila v červnu roku 1975 historicky první digitální nahrávka hudby ve spolupráci s Nippon Columbia/Denon a Supraphonem. Více se můžete dozvědět z rozhovoru (v sekci nahrávky) přímo s panem Kulhanem, který poskytl dnes již neopakovatelné vzpomínky na tuto dobu.

V roce 1975 také vznikl během srpna televizní dokument o Smetanovcích v rámci cyklu „Mají jméno ve světě“.  Režie se ujal Ladislav Váňa za přítomnosti Evalda Schorma, který měl v té době bohužel zákaz činnosti z politických důvodů. Většina filmu se odehrává právě v Jizerkách. I v současnosti potomci Smetanovců udržují jak chalupy, tak i hudební tradice v Lučanech nad Nisou v podobě letních komorních koncertů.04_Scan0017.jpg

Finální obsazení

V roce 1954-55 vystupovali na většině evropských podiích,  jejich program nabízel jak českou hudbu tak německou. Nebáli se Debussyho zahrát v Paříži, Beethovena, Mozarta, Schuberta, Brahmse v Salcburku a Bonnu. Všude je s nadšením přijala jak kritika tak i obecenstvo. Franz Konwitschny je opět pozval ke spolupráci s Gewandhausorchestrem. Na dubnovém koncertě v Lipsku se představil Novák se Sukovou Fantasií a Rybenský s violovým Bartókem. Po přestávce nastoupili jako kvarteto se Smetanovým "Z mého života". Těžko se i dnes setkáme s takovým programem a obsazením.
V roce 1955 museli řešit zdravotní problém Jaroslava Rybenského. Měl velké problémy s páteří a tím i levou rukou, koncerty dohrával s velkými bolestmi. Výrůstky na páteři tlačily na nerv. Po těžkém rozhodování se Rybenský odhodlal odejít z kvarteta, kterému se nyní dostávalo těch nejlepších kritik na evropských podiích. Dokonce se začalo vážně jednat o velkém koncertním turné do Ameriky. Opět situaci vyřešil Kohout s návrhem zkusit osmadvacetiletého houslistu Milana Škampu. Znal ho z dětství jako talentovaného muzikanta s bohatou fantazií, užasnou energií a perfektní pamětí, ale který potřeboval více koncentrace. V lednu 1956 poslal Kohout na Slovensko Milanovi telegram, který zde sólově koncertoval se svou budoucí ženou Jaromírou, jestli by přijal nabídku do Smetanovců. Během pár měsíců dokázal Škampa nemožné! Vyměnit housle za violu a naučit se již zaběhnutý program Smetanovců a to i zpaměti! První zatěžkávací zkouškou bylo turné po Německu. Obstáli a kritika je označila za světovou špičku. Program byl velmi náročný, Brahmsův B dur kvartet op. 67, nově uvedli Janáčka č. 1, kterého natočili spolu s Mozartem d moll do rozhlasu v Brémách.

V červnu 1956 přijeli na festival do Stockholmu s Beethovenem c moll op. 18. Následovaly Helsinky, kde na přání Jeana Sibelia uvedli za jeho přítomnosti kvartet d moll Voces intimes. V srpnu je čekal festival v Salzburku.

04_Scan0053.jpgMilan Škampa se osvědčil a po náročných devíti měsících. Postupně uváděli znovu nastudovaný program. Škampu následně čekala další zkouška. Nahrávka Mozarta d moll a Es dur pro firmu Columbia, s kterou se představili v říjnu na turné po Británii. Tato deska má dodnes vysokou uměleckou kvalitu.

Další zajímavý koncert se uskutečnil 15. října 1956. Setkali se s Českou filharmonií a Karlem Ančerlem v londýnském Royal Festival Hall, kde přednesli Elgarovu Introdukci a Allegro pro kvartet a smyčcový orchestr.

Získávají i oficiální uznání, Cenu města Prahy, státní cenu, Řád práce, a jiné. Stali se velmi mladými držiteli těchto, na tuto dobu, prestižních cen.

Amerika

3. února 1957 zahájili americké turné v New Yorku, které končilo 31. března posledním koncertem v Elkins Park v Pennsylvanii. Nabídli převážně český program, včetně kvarteta, tehdy soudobého skladatele Vítězslava Nováka. Na jednatřiceti koncertech představili Američanům především českou hudbu. Jako český komorní soubor se zde představili první. Jejich slavní předchůdci Jan Kubelík, František Ondříček, Jaroslav Kocian, Ema Destinnová nebo Karel Burian, zde zanechali nesmazatelnou stopu už před více než dvaceti lety!

Díky jejich velkolepému úspěchu se světoví manažeři začali zajímat o další naše muzikanty a umělce. Po Americe se Smetanovci zastavili i na Islandě prezentovat Českolslovensko na třech koncertech.
Po krátkém čase doma je čekalo květnové turné po Německu. A v Praze stihli ješte celovečerní koncert. Byli jako jediný účinkující komorní soubor na festivalu Pražské jaro.

26. srpna po přípravě a odpočinku v Lučanech se vypravili do Austrálie, na Nový Zéland, posléze do Indonésie a Indie. Domů se vrátili před Štědrým dnem! Program tentokrát již nebyl výhradně český jako v USA.

Japonsko

04_Scan0033.jpgV roce 1958 se uskutečnil první zájezd českého kvarteta do Číny a Japonska. Opět s velkým úspěchem. Následující rok přijali do Japonska také Českou filharmonii. Smetanovce pozvala agentura Japan Arts Corporation v čele s panem Yasuo Nakato. Jejich spolupráce trvala až do konce činnosti kvarteta.
V roce 1959 kvarteto pozvala opět Amerika a Kanada.

V roce 1961 se uskutečnilo velké turné po Evropě. V té době si Smetanovci uvědomili, že zanedbávají koncerty v tuzemsku. Na podzim se proto objevili v jednatřiceti českých městech.

Musel se řešit další problém, na jaké nástroje budou hrát. Osudovým jménem se stal houslař Přemysl Otakar Špidlen. Od 11. ledna 1961 hrálo celé kvarteto na nástroje tohoto českého mistra. Byla to dobrá volba. Samozřejmě, že by se hodilo pro takové muzikanty získat nástroje italských mistrů. Ale kvarteto, ostatně i náš stát, neměly tak obrovské peníze do této investice. Až rok 1975 přinesl možnost mít italské nástroje díky státní sbírce. Podnět a dobrý tip vzešel od Dr. Milana Škampy, který věděl o vhodných nástrojích pro kvarteto u houslaře Guntera ve Švýcarsku a tak ministerstvo kultury získalo tyto nástroje. Jiří Novák hrál na Stradivari 1729 ,,Libon“, Lubomír Kostecký na Francesco Ruggieri - Cremona 1694, Antonín Kohout na Giovanni Grancini - Milano 1710 a Milan Škampa pravděpodobně měl Antonius et Hieronymus Fr. Amati - Cremona 1616.

01_Scan0025.jpgV roce 1969 se stali pedagogy na Akademii múzických umění. Jejich přínos v pedagogické činnosti měl silný vliv na další vývoj kvartetní generace, která v nich měla počáteční vzor. Dodnes jejich žáci jsou osobnostmi předních smyčcových souborů. Panochovo, Kociánovo, Pražákovo, Martinů, Wihanovo, Škampovo, Haasovo kvarteto.

Poslední velké turné po Japonsku se uskutečnilo na podzim 1988. Závěrečný koncert se konal v Brně 27. června 1989 v Besedním domě a tím Smetanovo kvarteto definitivně ukončilo činnost.

Všechny materiály jsou součástí osobní sbírky, kopírovat není dovoleno bez souhlasu.
Copyright (c) Dagmar Virtová
optimalizace pagerank