U zrodu kvarteta, z kterého se vytvořilo slavné Smetanovo kvarteto stál Antonín Kohout. Důležitým mezníkem bylo setkání na Konzervatoři s o rok mladším houslistou Václavem Neumannem. Tyto dvě silné osobnosti spojoval silný a jednotný zájem hrát v kvartetu. Václav Neumann hrál prim, Josef Vlach sekund, Neumannův bratr violu, Kohout violoncello a v roce 1941 v květnu se představili jako Smíchovské kvarteto v Nelahozevsi s Dvořákovým kvartetem Es Dur zvaným ,,Slovanský“. Zkoušeli u Neumannů na Smíchově, kde měli velkou podporu a zázemí u tatínka ing. Neumanna a odborný dohled prof. Josefa Micky. V roce 1943 profesor Josef Micka a Karel Pravoslav Sádlo spolu s Kohoutem řešili nové obsazení tohoto souboru. 28. září vystoupili v Městské knihovně v novém složení Václav Neumann, Jaroslav Rybenský housle, Antonín Kohout violoncello a Lubomír Kostecký viola pod názvem Komorní sdružení konzervatoře hudby. Posléze vystupovali pod názvem Kvarteto české konzervatoře.
První koncert ve složení Jaroslav Rybenský, Lubomír Kostecký, Václav Neumann a Antonín Kohout se uskutečnil ve velkém sále Ústřední knihovny 6. 11. 1945. Na programu se uvádí smyčcová kvarteta Bedřicha Smetany a Vítězslava Nováka. Smetanovský program se stal synonymem jejich názvu. Další kontakty s jejich učiteli z Konzervatoře, především s K. P. Sádlem a Josefem Mickou měly velký význam pro jejich další vývoj. V roce 1946 se připravili na první svojí mezinárodní soutěž v Ženevě, kde interpretovali Ravela F dur, Dvořáka As dur a Beethovena op. 59 "Razumovský". Repertoár neměli sice moc ohraný, přesto se umístili se na třetím místě společně s Turinským kvartetem.
Během téhož roku (1946) se Václav Neumann rozhodl odejít z kvarteta a věnovat se dirigentství. Nastala otázka, kdo bude primáriem? Velkou touhou bylo získat koncertního mistra Českého komorního orchestru Jiřího Nováka, kterého si hýčkal Václav Talich pro sólovou kariéru. Jaroslav Rybenský po dohodě přešel k viole a uplatnil zde své kvality jako dosavadní primárius, což nebylo marné. Tak začala slavná éra Smetanovců. Novák byl výjimečný houslista, kvartetu přinesl virtuositu, obdivuhodný hudební instinkt a punc jedinečnosti. Lubomír Kostecký jako sekundista vedle Nováka neměl lehkou úlohu, ale nakonec musíme smeknout před jeho poctivostí a schopností se mu přizpůsobit. Kohout byl cellista pevného rytmu, kvalitního tónu a pro kvarteto neocenitelný manažer. Dokázal řešit racionálně nejednu překážku, která by mohla ohrozit činnost kvarteta.
Od ledna 1947, kdy nastoupil Jiří Novák, začali studovat opětovně celý svůj dosavadní program, koncertů měli tento rok pouze sedm. Obdobná situace se opakovala o osm let později odchodem Jaroslava Rybenského a nástupem Dr. Milana Škampy. Opět pilně studovali novou i již nastudovanou literaturu v novém obsazení. V roce 1948 už měli rozsáhlý repertoár, zvýšil se i počet koncertů. Poprvé se účastnili festivalu Pražské jaro v roce 1949, kde uvedli oba Smetanovy kvartety a Schubertův Smrt a dívka. Od té doby u nich můžeme datovat hru zpaměti, která byla obdivuhodná a často diskutovaná až do dnešní doby.
Počet tuzemských koncertů stále rostl. První zahraniční zkušenost je čekala v Polsku. Zajímavé bylo i prostředí, ve kterém doma vystupovali. Tovární haly, nemocnice, armádní domy, učňům v ČKD a výchovné koncerty se staly příležitostí k usazení programu. Antonín Kohout tyto brigády sháněl a posléze mu byly nabízeny i tradiční koncertní sály po celé republice. Následovala první gramofonová nahrávka v rámci soutěže smyčcových kvartet v roce 1950.
Zajímavé je, že na prvním místě se umístilo dívčí smyčcové kvarteto z Moskvy a pak Smetanovci.
1951 se stali komorním souborem České filharmonie a tím byli aspoň trochu finančně zajištěni. Po určitých problémech byli zproštěni i povinnosti hře v orchestru a mohli se plně věnovat přípravě v kvartetu.
V roce 1952 se jejich počet koncertů zvýšil na 72 a kromě Maďarska se objevují ve vídeňském Musikvereinu , kde pro velký úspěch hráli velmi často a mnoho let. V této době se poznali s Franzem
Konwitschnym u nás na Pražském jaru, který již přemýšlel o pozvání Smetanovců také do Lipska.
26. června se završilo i jejich vysokoškolské studium absolventskými koncerty. Jiří Novák Chačaturijanem, Lubomír Kostecký Čajkovským a Jaroslav Rybenský violovým Haendlem. Antonín Kohout v této době musel řešit mimo jiné i své zdravotní problémy a na pár měsíců byl i neschopen hrát. V následujících letech 1953-54 se rozšiřuje značně jejich kvartetní repertoár a zvyšuje se počet zahraničních koncertů až kolem sta ročně. Začíná se měnit poměr tuzemských koncertů vůči zahraničním.
Jejich kalendář začíná být značně plný a Kohout a Kostecký měli v té době už rodiny, Novák byl svobodný a Rybenský rozvedený. Nastala otázka jak uspořádat profesní a soukromý život, především během letních prázdnin.V této době klavírista Josef Páleníček přivedl Smetanovce prvně do Lučan v Jizerských horách a vznikla myšlenka pořídit si zde chalupy na rekreaci a zároveň získat příjemné místo na další
přípravu. I významný houslista a pedagog Alexandr Plocek zde měl již chalupu. Od té doby se Lučany staly muzikantským prázdninovým místem odpočinku s rodinami. Tradičně se zde pořádali koncerty ke konci léta v lučanském kostele, v Sokolovně , a později na Malé Skále i v jiných okolních městech.
V roce 1954-55 vystupovali na většině evropských podiích, jejich program nabízel jak českou hudbu tak německou. Nebáli se Debussyho zahrát v Paříži, Beethovena, Mozarta, Schuberta, Brahmse v Salcburku a Bonnu. Všude je s nadšením přijala jak kritika tak i obecenstvo. Franz Konwitschny je opět pozval ke spolupráci s Gewandhausorchestrem. Na dubnovém koncertě v Lipsku se představil Novák se Sukovou Fantasií a Rybenský s violovým Bartókem. Po přestávce nastoupili jako kvarteto se Smetanovým "Z mého života". Těžko se i dnes setkáme s takovým programem a obsazením.
V roce 1955 museli řešit zdravotní problém Jaroslava Rybenského. Měl velké problémy s páteří a tím i levou rukou, koncerty dohrával s velkými bolestmi. Výrůstky na páteři tlačily na nerv. Po těžkém rozhodování se Rybenský odhodlal odejít z kvarteta, kterému se nyní dostávalo těch nejlepších kritik na evropských podiích. Dokonce se začalo vážně jednat o velkém koncertním turné do Ameriky. Opět situaci vyřešil Kohout s návrhem zkusit osmadvacetiletého houslistu Milana Škampu. Znal ho z dětství jako talentovaného muzikanta s bohatou fantazií, užasnou energií a perfektní pamětí, ale který potřeboval více koncentrace. V lednu 1956 poslal Kohout na Slovensko Milanovi telegram, který zde sólově koncertoval se svou budoucí ženou Jaromírou, jestli by přijal nabídku do Smetanovců. Během pár měsíců dokázal Škampa nemožné! Vyměnit housle za violu a naučit se již zaběhnutý program Smetanovců a to i zpaměti! První zatěžkávací zkouškou bylo turné po Německu. Obstáli a kritika je označila za světovou špičku. Program byl velmi náročný, Brahmsův B dur kvartet op. 67, nově uvedli Janáčka č. 1, kterého natočili spolu s Mozartem d moll do rozhlasu v Brémách.
V červnu 1956 přijeli na festival do Stockholmu s Beethovenem c moll op. 18. Následovaly Helsinky, kde na přání Jeana Sibelia uvedli za jeho přítomnosti kvartet d moll Voces intimes. V srpnu je čekal festival v Salzburku.
Milan Škampa se osvědčil a po náročných devíti měsících. Postupně uváděli znovu nastudovaný program. Škampu následně čekala další zkouška. Nahrávka Mozarta d moll a Es dur pro firmu Columbia, s kterou se představili v říjnu na turné po Británii. Tato deska má dodnes vysokou uměleckou kvalitu.
Další zajímavý koncert se uskutečnil 15. října 1956. Setkali se s Českou filharmonií a Karlem Ančerlem v londýnském Royal Festival Hall, kde přednesli Elgarovu Introdukci a Allegro pro kvartet a smyčcový orchestr.
Získávají i oficiální uznání, Cenu města Prahy, státní cenu, Řád práce, a jiné. Stali se velmi mladými držiteli těchto, na tuto dobu, prestižních cen.
3. února 1957 zahájili americké turné v New Yorku, které končilo 31. března posledním koncertem v Elkins Park v Pennsylvanii. Nabídli převážně český program, včetně kvarteta, tehdy soudobého skladatele Vítězslava Nováka. Na jednatřiceti koncertech představili Američanům především českou hudbu. Jako český komorní soubor se zde představili první. Jejich slavní předchůdci Jan Kubelík, František Ondříček, Jaroslav Kocian, Ema Destinnová nebo Karel Burian, zde zanechali nesmazatelnou stopu už před více než dvaceti lety!
Díky jejich velkolepému úspěchu se světoví manažeři začali zajímat o další naše muzikanty a umělce. Po Americe se Smetanovci zastavili i na Islandě prezentovat Českolslovensko na třech koncertech.
Po krátkém čase doma je čekalo květnové turné po Německu. A v Praze stihli ješte celovečerní koncert. Byli jako jediný účinkující komorní soubor na festivalu Pražské jaro.
26. srpna po přípravě a odpočinku v Lučanech se vypravili do Austrálie, na Nový Zéland, posléze do Indonésie a Indie. Domů se vrátili před Štědrým dnem! Program tentokrát již nebyl výhradně český jako v USA.
V roce 1958 se uskutečnil první zájezd českého kvarteta do Číny a Japonska. Opět s velkým úspěchem. Následující rok přijali do Japonska také Českou filharmonii. Smetanovce pozvala agentura Japan Arts Corporation v čele s panem Yasuo Nakato. Jejich spolupráce trvala až do konce činnosti kvarteta.
V roce 1959 kvarteto pozvala opět Amerika a Kanada.
V roce 1961 se uskutečnilo velké turné po Evropě. V té době si Smetanovci uvědomili, že zanedbávají koncerty v tuzemsku. Na podzim se proto objevili v jednatřiceti českých městech.
Musel se řešit další problém, na jaké nástroje budou hrát. Osudovým jménem se stal houslař Přemysl Otakar Špidlen. Od 11. ledna 1961 hrálo celé kvarteto na nástroje tohoto českého mistra. Byla to dobrá volba. Samozřejmě, že by se hodilo pro takové muzikanty získat nástroje italských mistrů. Ale kvarteto, ostatně i náš stát, neměly tak obrovské peníze do této investice. Až rok 1975 přinesl možnost mít italské nástroje díky státní sbírce. Podnět a dobrý tip vzešel od Dr. Milana Škampy, který věděl o vhodných nástrojích pro kvarteto u houslaře Guntera ve Švýcarsku a tak ministerstvo kultury získalo tyto nástroje. Jiří Novák hrál na Stradivari 1729 ,,Libon“, Lubomír Kostecký na Francesco Ruggieri - Cremona 1694, Antonín Kohout na Giovanni Grancini - Milano 1710 a Milan Škampa pravděpodobně měl Antonius et Hieronymus Fr. Amati - Cremona 1616.
V roce 1969 se stali pedagogy na Akademii múzických umění. Jejich přínos v pedagogické činnosti měl silný vliv na další vývoj kvartetní generace, která v nich měla počáteční vzor. Dodnes jejich žáci jsou osobnostmi předních smyčcových souborů. Panochovo, Kociánovo, Pražákovo, Martinů, Wihanovo, Škampovo, Haasovo kvarteto.
Poslední velké turné po Japonsku se uskutečnilo na podzim 1988. Závěrečný koncert se konal v Brně 27. června 1989 v Besedním domě a tím Smetanovo kvarteto definitivně ukončilo činnost.